Červajz.com

Konečně....Máme za sebou s kolegou většinu cesty. Právě je něco po šesté ráno místního času (tj. asi tři ráno v ČR), a já si po šestihodinovém letu z Frankurtu, užívám pohodlí Business Lounge na letišti v Dubaji. Asi bych si měl na tu sedačku, na které právě sedím zvyknout, protože tu budu sedět ještě minimálně patnáct hodin, než se "nalodíme" do letadla směr Islamabad :(. Zatím cesta probíhala dobře, až na drobný stres ve Frankfurtu, kvůli spoždění ČSA.

A protože pro mě jsou pořád tři ráno, jdu spát....

Tak je to tu opět. Zítra odlétám na mou druhou "misi" do Pákistánu, kde mám, jako při cestě v listopadu, za úkol proškolit vojáky z PAF (Pakistan Airforce) tak, aby byli schopní používat software naší společnosti. Tentokrát nemodifikujeme stíhací letouny F7-PG, ale "pouze" dopravní letouny Y12 a Hercules C130. Vše se bude odehrávat na základně Chaklala ve městě Rawalpindi, což je de-facto Islamabád (hlavní město). Na této základně jsme přespávali při mé první cestě do Quetty.

Nacházím se zhruba 10km nad Srbskem ve stroji Airbus 320 společnosti ČSA, do Prahy zbývá necelá hodinka letu a konečně mířím domů. Vlastně poslední dva dny nedělám nic jiného než, že "mířím domů" :)

Je kolem osmé hodiny večer, sedím s teplým čajem u stolu a vychutnávám si pocit, že zítra konečně letím domů. Že všechno čeho jsem se bál, mám už za sebou, a že dokonce tu po mě něco zůstalo v hlavách jiných :)

Už jen pár nocí a jedu domů. Právě včas. Protože část našeho týmu odcestovala v sobotu domů, musel jsem se v neděli přestěhovat do jiného domu ke kolegovi. A tady je kámen úrazu.